Pověst o Schielerovi

Jihovýchodně od Fulneku leží obce Stachovice, Kujavy a Životice. V místě, kde se stýkají hranice těchto vsí, byl kdysi pohřben jistý voják Schieler. Dostal se do Kujav během bojů a když válka ustala, rozhodl se, že zde zůstane natrvalo.

Nežil tady dlouho. Jednoho dne byl nalezen v sadu mezi zmíněnými obcemi oběšený na švestce. Místní muži ho odřezali, vykopali i ten strom a na hranici tří katastrů vojáka pohřbili. Nikdo se už nedozví, proč se Schieler oběsil, jisté ale je, že ani po smrti nenašel klid a občas strašil ty, kteří procházeli kolem obecní hranice.

Jednou večer šel těmito místy stařík. Chtěl si zapálit svou fajfku, ale vítr mu stále zhasínal oheň. Došel až k Schielerovu hrobu. Znovu se pokusil zapálit svou fajfku, neúspěšně. 

"Schielere, dej mi oheň!" zvolal muž, který byl známý svým šibeničním humorem.

Tu najednou vytryskl ze země ohnivý proud jisker. Stařík se polekal a utíkal z místa, co mu nohy stačily. Stále však za sebou slyšel podivné praskání ohně. Běžel dál a dál, až doběhl k Fischerovu kříži v Kujavách. Sípal, nemohl popadnout dech a tak se opřel o kříž. 

Tu se ozvalo: "Buď rád, že ses dostal až ke kříži! A už nikdy nevtipkuj o mrtvých! Jinak zdráv nevyvázneš! Příště ti dám oheň!"

Náhle nastalo úplné ticho. Ohnivý proud jisker zmizel.

Stařík ještě dlouho seděl u kříže a přemýšlel o tom, co právě prožil. V hospodě pak vyprávěl o hrůzném zážitku. Zřejmě se poučil, protože už nikdy neoslovoval mrtvé. Jeho příhodu si však lidé pamatovali. Kdykoliv se pak někdo vypravil do těchto míst, známí jej varovali se slovy: "Dávej si dobrý pozor na cestu, ať tě nepřijde postrašit Schieler!"

Z knihy Příběhy z Poodří a Novojičínska autorek T. Poláškové a N. Lázničkové sestavil Jaromír Heryán