Pověst o zachráněném dítěti

Nástup zimy přinášel pro mnohé radostné večery. Jednou z oblíbených zábav bývala posvícenská tancovačka.

Jistý mladík v Kujavách se také na ni vypravil. Bydlel na okraji vsi, a tak jeho putování za zábavou bylo dlouhé. Tentokrát se cestou k němu připojil neznámý muž, který se s ním hned dal do řeči. Ve dvou jim cesta do hostince rychleji ubíhala. Bavili se o všem možném. Mladíl poslouchal jen na půl ucha, neboť myšlenkami byl již ve víru tance s dívkou, která se mu moc líbila. Najednou ale zbystřil pozornost. 

Cizinec mu totiž začal vyprávět o tom, že v době, kdy bude tancovačka v nejlepším, hodlá ukrást manželskému páru malé dítě a podstrčit podhozence. 

Brzy oba muži došli na zábavu. Ta byla již v plném proudu. Mladík spatřil u vzdáleného stolečku svou milou, která jej očekávala. Hned za ní spěchal. Přesto však celý večer nebyl veselý jako jindy. Koutkem oka stále pozoroval, co se kolem něj děje, ale nepostřehl nic zvláštního.

Pozdě v noci opouštěl mladík spolu s cizincem lokál. Opět se dali do řeči, jakoby se znali odedávna. Zrovna když šli kolem konopného pole, zeptal se mladík cizince, v němž již dávno poznal čerta, zda se mu jeho plán zdařil.

"Ano, bylo to snadnější, než jsem předpokládal."

"Tak mi to miminko ukaž, ať vidím, jaký poklad neseš," prosil mladík.

"Překrásný chlapec, dovol mi ho pochovat."

Čert se chvíli ošíval, ale když mladík stále prosil a dítko obdivoval, podal mu je.

"Krásný chlapeček! Spí jako andílek. A ty světlé vlásky! Rtíky rudé, jako malina," rozplýval se mladík na spícím miminkem a pozvolna se nenápadně přibližoval k poli.

Chvilička čertovy nepozornosti stačila k tomu, aby mladík i s dítětem skočil do pole. Uprostřed konopných rostlin byl s ním v bezpečí, neboť len a konopí lámou moc zlých duchů. Čert užasle sledoval, jak byl přelstěn. 

Mladík zůstal uprostřed konopného pole až do kohoutího zakokrhání. Pak již ztratil čert nad ním svou moc a musel zase do pekla. 

Teprve potom zanesl mladík zachráněné dítě zpátky jeho rodičům. Ti je od té doby již nikdy nenechali samotné bez dozoru. 

Z knihy Příběhy z Poodří a Novojičínska autorek T. Poláškové a N. Lázničkové sestavil Jaromír Heryán