Pohořílky, bývalá osada Kujav

Při silnici z Kujav směrem na Bílovec se nachází malá vesnička Pohořílky. Ves je vystavěná na východní vyvýšenině nad Bravinským potokem v nadmořské výšce 321 m.

Jedná se o starobylou obec. Při budování vrchnostenského dvora v 18. století byla na místě ruin bývalého renesančního zámečku nalezena kamenná deska s vytesaným datem roku 1322.

V různých dobových dokumentech se vyskytuje pod názvy např.Pohořalka, Pohořelka, Pohrolky, Pohořílka, ale také Scirbine nebo německy Schimbsdorf či Schimmelsdorf. Z německého Schimmelsdorf pochází i znak obce doleva se vzpínající bělouš.

První písemná zmínka o obci Scirbine pochází z roku 1329. Její držitelé byli manové fulneckého panství. V roce 1329 to byli Ješek a Drslav z Kravař.

Z významnější majitelů Pohořílek nás zaujme Racek z Pohořílky. Tento velmož je znám umístěním svého podpisu na stížném listu odeslaném do Kostnice v době soudu nad Janem Husem. Dokumenty nás informují, že držel v roce 1447 v Pohořílkách starobylou gotickou tvrz.

Tuto gotickou tvrz někdy kolem roku 1564 přestavuje další majitel vsi, dvora a tvrze Jiří Kotulínský z Kotulína. Přestavuje ji na renesanční zámeček netradičního půdorysu. Jedná se o kruhovitou kamennou stavbu o průměru přibližně 45m. Zámeček je jednopatrový s věžovitou vstupní bránou, na dvorní straně opatřený přízemní arkádou, lemující celý kruhovitý obvod dvora. V poschodí je dřevěná pavlač, ze které jsou vchody do jednotlivých místností. Popis objektu pochází z obrázku fulneckého malíře Františka Kledenského z roku 1817, který namaloval podle dnes nezvěstného akvarelu z roku 1621.

V roce 1756 je zámeček z důvodu zchátrání na příkaz fulneckého hejtmana Titze zbourán a přibližně na stejném místě je zbudován vrchnostenský dvůr. V průběhu času byly některé objekty zbourány nebo přestavěny, ale dodnes je patrné schéma rozmístění některých objektů tohoto dvora. Z původního renesančního zámečku zůstal jen klenutý kamenný sklep o rozměrech 19x5x3m, se šířkou zdí téměř 3m. Dříve sloužil bývalému JZD jako sklad sadbových brambor, v současné době je využíván ke komerčním účelům.

Na mírném návrší, vpravo od pohostinství (dnešního motorestu manželů Kratinových) stávala kaple Panny Marie Pomocné z 18. století. Byla to malá zděná barokní stavba s cibulkovitou věžičkou. Kaple byla zbořena krátce po konci 2. světové války. Bohužel jsem nenašel dostatek materiálů, abych mohl blíže popsat tento objekt. Brožura ke 100. výročí kostela v Kujavách, ve které byla přiložena i dosti obsáhla dokumentace k této kapli, se zřejmě ztratila. Dědicové po majiteli, který mi ji kdysi k nahlédnutí zapůjčil, o ní nic neví. Podařilo se mi získat alespoň fotografii.

Za zaznamenání stojí také zajímavost, že při kopání studny v místě původní tvrze byla nalezena cínová konvice s datem 1552 plná stříbrných grošů.

Pohořílky byly osadou Kujav od roku 1850. V roce 1884 byly přifařeny ke kujavské faře, do Kujav chodily pohořílské děti i do školy. V letech 1911 - 1960 byly samostatnou obcí. Od června 1960 byly opět součástí Kujav s nimiž 1.1.1979 integrovaly k Fulneku, jehož součástí, na rozdíl od Kujav, zůstávají i nadále.

Možný rozsah článku pro účely zpravodaje neumožňuje popsat všechny historické skutečnosti této malé obce, ale aspoň v tomto podání přijměte malou zmínku, kterou jsem pro Vás připravil.