Kujavy, důležitá obchodní cesta

V dnešním pohledu do minulosti se zaměřím na řemesla. Obec Kujavy byla především obcí zemědělskou, byť v minulosti tudy vedla jedna z větví tzv. Jantarové stezky. Byla to důležitá obchodní spojnice, po níž převáželi kupci svůj tovar od Středozemního moře k Baltu a přinášeli tím obcím zisk. Změna nastala obdobím „vědeckotechnické revoluce“, jak tomu rádi říkáme. Začala se rodit velká výrobní centra v Ostravě, Novém Jičíně, Příboru, Opavě, ale i v menších městech. Hlavní ránu této oblasti však způsobilo vybudování Severní dráhy Františka Ferdinanda z Přerova do N. Bohumína v roce 1846. Byla to rozhodující dopravní tepna, jíž proudil veškerý kapitál a míjel v tomto směru mnohá města. Stavěly se železárny, otvíraly se doly… V této době začal Fulnek, Odry, Vítkov a jiná městečka zaostávat, neboť plánovaná dráha z Fulneku do Opavy zůstala jen v rozpracovaných projektech a drobných přípravných stavbách.

Vesnic se tento vývoj téměř nedotýkal. Obyvatelé se starali o polní výrobu a chov dobytka, z jejichž produktů žili. Rozšiřovali svá hospodářství, ale zároveň upadali do dluhů, když hospodářství postihlo neštěstí v podobě přírodního živlu apod.
Živobytí to nebylo zrovna lehké, kontakt s lidmi v okolí byl omezen, obec si v mnohých věcech musela poradit sama. Byla to příležitost pro řemeslníky a živnostníky, aby zabezpečili potřeby obyvatelstva.
Kronika Bildband uvádí několik profesí, které v obci plnily roli služeb:

                    
V kronice jsou uvedeny i reklamy, které někteří podnikatelé v obci nabízeli. Foukal již „nový“ vítr, společnost se především díky průmyslovému vývoji posunula o stupínek výše. Reklama se stala jedním z atributů této doby, poplatná je dodnes.

Zajímavá událost, se mi stala při studování kroniky. Na stránku s fotografiemi kronikář vlepil několik reklamních tabulek živnostníků obce. Vzpomněl jsem si, že mám podobné reklamy vyfotografované z nějaké brožury. Tehdy jsem se zabýval historii Jílovce, kde jsem bydlel. To jsem vůbec netušil, že mě budou Kujavy tolik zajímat. Ale podařilo se mi tyto fotografie najít. Oproti kronice tam byli ještě další dva živnostníci, ale co hlavní, bylo tam jméno Josefa Freislera z čísla 48, kde bydlím. Reklamní tabulka oznamovala, že Josef Freisler je výhradním prodejcem dobytčích napáječek, jejich využívání prokazatelně zvyšuje produkci a kvalitu mléka. No, ty brďo! Najednou jsem si uvědomil, že z bývalého chléva pro ustájení dobytka se dochovala na naší farmě jedna malá část, kde zůstalo původní vybavení, středová chodba, závěsný krmný vozík, stání a trubkové zábrany pro oddělení a uvázání dobytka. Hned se běžím podívat. A opravdu.…žlaby a napáječky! Sice jen dvě, ale ve stavu, že po vyčištění by fungovaly ještě dnes. Jsou to svědkové minulosti obce.

Ještě se krátce zastavím u Josefa Freislera (nar. 1884). Reklamní spot se vztahuje k Josefu otci, nebo k Josefu jeho synu? Reklama je z roku 1934, otci by bylo 50 let, synovi 19 let. Jedná se o třetí dítě Josefa a Rossy (1878-1926), jeho druhé ženy. Bývalo tradicí, že se hospodářství ujal vždy prvorozený syn a tím byl Wilhelm (nar. 1909). Mělo by to logiku, protože Wilhelm padl v německém vojsku v r. 1943 a historikové píší, že do odsunu šla Leontine, majitelka statku na č. 48 se dvěma dětmi. Leontine byla ženou Wilhelma. O prostředním z bratrů, Franzim (nar. 1913) zatím žádné podrobnosti nemám. Mladý Josef se narodil 25.3.1915, když dospěl, mohl se formou prodeje napáječek spolupodílet na finančním zabezpečení statku č. 48. Musel však narukovat do německého Wermachtu, kde v roce 1940 na německé frontě padl.

Jsou to takové napínavé chvilky, kdy z ničeho nic vám přijde několik informací a najednou máte dost materiálu na malý článek. I když k vyřešení určitých pochybností potřebuji další fakta, která zaplní bílá místa v toku získaných informací, přesto má článek vysoký stupeň historické pravdivosti a tak to má být.