Historie vzniku hasičského sboru Kujavy

"Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán", říká staré české přísloví.

Od dávnověku člověk využíval oheň k přípravě potravy, zastrašování divoké zveře, ale i k pokoření svého nepřítele. Naučil se jej rozdělávat a tím úspěšně zabydloval i méně hostinná místa na severu země. Oheň však zároveň počítáme k přírodním živlům. Často docházelo ke vzniku ohně zásahem blesku a následným škodám v krajině, ale i k přímému ohrožení příbytku člověka a mnohdy i k ohrožení jeho života. Oheň pustošil příbytky a pole s úrodou především v době válek. Ale i úmyslné nebo neúmyslné zapálení z nedbalosti bylo častou příčinou vzniku požáru. Požár pomáhali hasit všichni sousedé, aby se nerozšířil i na jejich stavení a tak vznikla postupně myšlenka založit organizované skupiny vybavené základními hasebnými nástroji a prostředky.  Ve větších městech vykonával strážní službu ponocný, který často bydlel ve věži kostela a měl přehled o celé osadě, zvláště v noci.

V první známé kujavské kronice GEMEINDE GEDENKBUCH KLANTENDORF kronikář Anton Nehiba (21.4.1860 - 30.3.1955) popisuje podmínky vzniku prvního hasičského sboru. Nahlédněme tedy mezi tyto stránky psané kurentem, tzv. sütterlinským skriptem, a vraťme se o více než celé století zpět.

Kujavy jsou starobylou vsí lánového typu, tzn. že usedlosti byly vystavěny podél potoků nebo starých kupeckých cest. Oproti návesnímu typu osad šíření požáru nebylo tak drastické, ale přesto byly škody značné. Protože většina stavení byla z větší části dřevěná a pokrytá slaměnými došky, často došlok vyhoření několika usedlostí najednou.

Kronikář zmiňuje velký požár z roku 1713. Vznikl ve středu obce a rozšířil se na několik sousedních budov. Příčinu neuvedl. 

První zmínky o požárech jsou však zaznamenané již z období třicetileté války a pustošení krajiny švédskými vojsky. Rovněž je zmínka o platbě Represivní daně z požárů Prusům v období tzv. Sedmileté války. Touto daní se obyvatelstvo vyvarovalo rozsáhlému drancování a vypálení hospodářství. Při ústupu pruských jednotek si obyvatelstvo naopak nechalo zaplatit armádou za ubytování a stravu. Takto nahromaděné finanční prostředky se využily v roce 1867 k nákupu prvního hasičského vozu v Kujavách. Jednalo se o čtyřkolý vůz s prostornou nádrží. Stříkačka byla zakoupena u strojírny Karla Drösslera z Nového Jičína. Majitel továrny pocházel z Kujav č. 38.

Postupně byla zakoupena i značná délka tlakových hadic. Ve stejném roce byla postavena kůlna na zakoupené vybavení. Jak popisuje kronikář, jednalo se o zakoupení 5 sáhových kamenů za 7 Fl., 50 Kr. a dále 3900 cihel za 31 Fl., 20 Kr. Zdivo stálo 16 Fl., 50 Kr. Zarážející bylo, že ačkoliv již v okolí existovalo několik hasičských sborů, místní obecní rada se stavěla k vytvoření takového sboru negativně. 

Po požáru na č. 26 v roce 1899 se však prokázalo, že pokud má hasičská stříkačka fungovat efektivně, musí být obsluhovaná vyškolenými a vycvičenými osobami. V listopadu téhož roku byla otázka vytvoření hasičské skupiny znovu nastolena. Na zakládající schůzi, která byla uskutečněna na fojtství v únoru nebo březnu roku 1900, se sešlo 28 mužů. O formality pro vznik hasičského sboru se postaral pověřený zástupce ze Suchdolu nad Odrou. První stanovy byly zkopírovány z platných stanov sboru v Suchdole nad Odrou. Členové byli rozdělení do 3 družstev a každé družstvo si zvolilo velitele. 

• Velitelem hasičského sboru byl jmenován Franz Barwig z č. 103 a jeho zástupcem Karl Irmler z č. 7.
• Velitelem 1. družstva byl Josef Freisler z č. 48, zástupcem Emil Bortsch z č. 91.
• Velitelem 2. družstva byl Josef Barwig z č. 68, zástupcem Mathias Irmler z č. 110.
• Velitelem 3. družstva byl Anton Burkert, starší učitel, zástupcem Franz Malcher z č. 31.
• Správcem výzbrojního skladu byl zvolen Stephan Storzer z č. 19.
• Tajemník Gustav Koczircz, pokladník Adolf Drössler z č. 39, revizní komise Johann David z č. 61. Vedením schůze byl pověřen Ferdinand Gebauer z č. 28.

Prvotním úkolem hasičského sboru bylo získat finanční prostředky k zabezpečení fungování tohoto sboru. 

Příznivé bylo, že se našlo dost dobrodinců z řad movitějších občanů i některých firem, kteří činnost sboru v počátcích podpořili. Kronikář se zmiňuje o ing. Antonu Freislerovi z č. 48, který měl továrnu na výtahy a zdviže ve Vídni. Daroval sboru 200 tisíc K. Prof. Heinrich Malcher z č. 105 věnoval částku 100 tisíc K., státní výbor garantoval dotaci 200 tisíc K. a další sponzoři dali po 20 tisících říšských korun. Teplická továrna Reginald Czermak koupila čtyřkolovou sací tlakovou stříkačku za 2708 K. a starou prodala jako nepoužitelnou. Koupil ji Franz Möbic z č. 14. Vybavení, přilby, opasky, lana a další poskytla brněnská společnost Bloch za částku 1205 K., zámečník Sigmund z Nového Jičína poskytnul dva pevné žebříky za 128 K. a kovářský mistr Stephan Storzer hadicový vozík za 90 K. 

Stejnokroj tvořila modrá halena, přikrývadlo a kvalitní kompletní uniforma. Uniformy ušily na náklady členů mistrovští krejčí Joseph Dressler z Kujav a Josef Kuntscher z Pohořílek.

Aby se do zbrojnice vešly nové hasicí přístroje, byla kůlna nadstavena jednou stoupačkou a věží na sušení hadic. K tomuto bylo nutno vzít si půjčku 2600 K. 

Letní zahradní slavnost v roce 1901 přinesla zisk 130 K. Následující roky s výjimkou válečných let se každoročně konal hasičský ples. 

Tak vznikl první hasičský sbor v Kujavách, jak jej popisuje Anton Nehiba. Je pochopitelné, že nemohl fungovat jen z tržeb za kulturní akce, rozhodující byla podpora od zemského zřízení, také dary a příspěvky od členů. Počet členů se postupně navýšil na 39.

Tak kdysi bylo a stále bude.