Jak se osídlovalo po válce

Dne 6. května 1945 se ujal pan Ladislav Hořínek, jako člověk znalý místních poměrů a zvolený MNV v Jílovci, funkce předsedy Místní správní komise. Měl nejlepší snahu zařídit v Kujavách vše potřebné a zachránit obci živý i mrtvý inventář a tak zajistit státu majetek. Na usedlostech u Němců zabavil 734 q chlebovin. Z nich bylo na mlivo do fulneckého mlýna odvezeno zboží, které bylo vyměněno na 5 000 kg mouky. 3 500 kg bylo rozděleno národním správcům a Němcům, kteří byli bez potravin. Zajistil 65 kusů krav a 45 koní. Po dlouhém hledání byla nalezena 2 hříbata a 6 krav a vráceny zpět do Kujav. Na hotovosti zajištěno 14 738 říšských marek a několik vkladních knížek. 200 q brambor bylo vyměněno za uhlí v ceně 2 219 Kčs. Za reveň bylo utrženo 12 656 Kčs. Za prodané brambory ztrženo 12 002 Kčs. Veškeré tyto peníze byly uloženy ve spořitelně v Novém Jičíně.

V měsíci červnu byla ustanovena místní vyživovací komise. Zásobovacím referentem byl jmenován pan Vladimír Kubík, obchodník v Kujavách. Vydáváním potravinových lístků byl pověřen pan Josef Tvardík. V tomtéž měsíci byla zřízena i sedmi členná MSK.

Dne 26. listopadu 1945 se dostavili do Kujav úředníci ONV z Nového Jičína a po zjištění, že obec je v nejlepším pořádku spravována, dali návrh pro zřízení MNV. Předsedou tohoto prvního MNV byl zvolen dosavadní předseda MSK pan Ladislav Hořínek.

Předseda MNV se staral i o bezpečnost osídlenců. Utvořil občanskou stráž, jejímž velitelem byl jmenován pan Adolf Buroň a jemu k ruce byli přiděleni Emil Pavlík, Ladislav Řezníček, František Franek, Josef Tvardík, Josef Návrat a Vladimír Kubík.

Jelikož bylo členů hlídky málo, byli nuceni tito dobrovolní zastánci pořádku a klidu držeti službu až 24 hodin nepřetržitě, stále ohrožováni jednak německými občany, jednak zbytky rozprášené německé armády.

Předseda MNV přebíral žádosti uchazečů o majetky, postupoval je k projednání a schválení ONV v Bílovci.

Osídlování se neobešlo bez potíží. Nesnáze vznikly, když ministerstvo zemědělství určilo obci Kujavám usídlit několik rodin zahraničních vojáků z Volyně a jednoho vojáka z Anglické armády - rovněž českého legionáře. Potíž byla v tom, že před dojitím tohoto příkazu byly veškeré usedlosti v Kujavách již osídleny. Protože občané z usedlostí, které si naši volyňští bratři vybrali, dovedli ocenit jejich zásluhy při našem osvobození, dobrovolně jim ustoupili a vrátili se do svých původních domovů. Shodou okolností se jednalo o lidi, kteří měli doma, byť i válkou poškozena, svá hospodářství, takže nebyli zvlášť těžce poškozeni.