Větrné mlýny za č. p. 22 a u Děrného

Větrných mlýnů bylo postupem času v Kujavách vybudováno pět. Proč takový nepoměr? Vychází to z přírodních podmínek. Zatímco vodní zdroje jsou na Fulnecku málo vydatné, v  úbočí Nízkého Jeseníku a horního toku povodí řeky Odry bývají ideální větrné podmínky pro stavbu tohoto důmyslného technického zařízení sloužícího k obživě lidí. Kujavy patří na Kravařsku vzhledem k velikosti katastru k obcím s největším počtem větrných mlýnů.

Především jsou stavěny tzv. sloupové dřevěné mlýny (typ německý). Za č. 22 byl postaven jediný zděný větrný mlýn v Kujavách (typ holandský) a na louce při hranici s obcí Děrné stál malý mlýnek (šrotovník) s kombinovanou konstrukcí zdiva a dřeva.

A právě od tohoto mlýnku tento příběh začneme.

Siegmundův, později Mahrův větřák

Roku 1844 si chtěl Anton Siegmund postavit dřevěný větrný mlýn na pozemku svého strýce Antona Paulera, chalupníka na č.2. Ke stavbě větrného mlýna skutečně došlo, chalupnická usedlost však přešla roku 1846 do rukou rodiny Mahrovy. Jejími majiteli byli od r.1846  Mates Mahr, od r.1883  Ferdinand Mahr

a od r.1927   Richard Mahr. Dřevěný sloupový větřák, který byl podle Berichtu ještě v roce 1875 v živnostenském provozu, byl roku 1878 prodán a převezen do Děrného. V roce 1914 postavil majitel chalupy na č.2   Ferdinand  Mahr malý šrotovací větrný mlýnek. Postavil jej na místě bývalého dřevěného mlýna. Mlýnek byl zvláštní konstrukce. Spodní zděná část měla půdorys obdélníka s půlkruhovým ukončením jedné kratší strany. Celková délka objektu byla pouhých 6,8 m a šířka 3,1m. Kruhová podezdívka větřáku byla jen 2,4 m vysoká. Na ní stál válcový kabát vlastního mlýna ukončen nahoře nízkou kuželovitou střechou. V ní byl zasunut hřídel se čtyřmi křídly. Celková výška mlýna činila 5,2m. K větřáku byla na závětrné straně přistavěna dřevěná kolnička s 1,6m vysokou zděnou podezdívkou. Sloužila pro uskladnění nářadí, ale i jako přístřešek pro mlynáře v nepřízni počasí. K zániku větřáku přispěla smrt mlynáře Ferdinanda Mahra (+1927) a jeho manželky Anny (+1938). Jejich syn Richard (*1888) bydlel v Bohumíně a o majetek zájem neměl.

V roce 1958 se již větřák rozpadal a v roce 1960 z něj zbyla jen hromada kamení. Podle kujavské obecní kroniky byl však v plném provozu ještě v r. 1923. Lze jej vidět na mnoha fotografiích.

Michelův větřák

Byl to opět dřevěný větřák postavený po levé straně silnice z Kujav do Pohořílek. Na speciální mapě je zakreslen v trati „Kamenná horka“. O tomto mlýně máme jen málo přímých zpráv. Patřil k selskému gruntu na č.108. Tento grunt vlastnili v r.1829  Josef Michel s manželkou Apolonií, v r.1859  Franz Michel st. s manžel-kou Rosalií, od roku 1886  Franz Michel ml. s manželkou Marií a od roku 1929 Franz Michel nejmladší s manželkou Marií, rozenou Schorzovou.

Ke stavbě větřáku došlo zřejmě za Josefa Michela, a to kolem roku 1859. Z rozboru zpráv v Berichtu vyplývá, že Michelův větřák byl selský mlýn, který mlel v roce 1875 bez živnostenského oprávnění,  jen pro vlastní potřebu. Mlýn zanikl v r.1919 ,  kdy byl zbořen a odklizen. Fotografie se nedochovala.

Münsterův větřák

Tento větřák stával vlevo při cestě z Kujav v zatáčce na Pustějov. Patřil od roku 1872 k usedlosti na č.80  rodiny Münsterové,  později Freislerové. Stával na malém návrší v nadm. výšce 250m, od kostela byl vzdálen asi 600 metrů .

Kdo větřák postavil nevíme, ale ze zápisů je zřejmé, že majitelkou usedlosti č.80 byla v roce 1874 Františka Freislerová, s níž pak až do roku 1889 byl spolumaji-telem její manžel Karel Staffe.

V roce 1875 byl mlýn v provozu. V letech 1876-1878 zde mlel nájemný mlynář  Franz Brossmann s manželkou Annou. V roce 1879 koupil mlýn Jan Sahlinger, který větřák přestěhoval na jaře 1880 do Bernartic. Odtud existuje obrázek tohoto původně  kujavského  mlýna.